Záhadné zmizení cukrové vaty

15.08.2015 17:49

Začátkem srpna se u nás v Pudlíkově konal posvícenský Jarmark a při této příležitosti se náměstí zaplnilo různými stánky, kolotoči, houpačkami a samozřejmě nechyběl autodrom. S Bulíkem jsme vyrazili na jarmark hned poté, co jsem ho vzbudila kýblem studené vody. Sám mě o to probuzení žádal, ale pak se hrozně rozčiloval. Evidentně neví, co chce. Na jarmarku jsme se svezli na autodromu i na kolotoči a pak chtěl Bulík cukrovou vatu. Koupil si jednu v plastovém kyblíku a celou cestu domů se chvástal, že ji schová tak dobře, aby ji nikdo nenašel. V nestřežené chvíli se mu opravdu povedlo vatu schovat. Bohužel špatně. Tedy bohužel pro něho. V posteli pod polštářem jsem našla vatu celkem rychle a přemítala, co s ní provést. Nic zvláštního mě nenapadlo, tak jsem jenom kousek ochutnala a vrátila do skrýše. Když Bulík svou drahocenou vatu kontroloval a zjistil, že mu kousek chybí, hned za mnou přiletěl a chtěl se prát. Prý jsem strašně zlá mrcha, když mu užírám vatu. Teď teprve začala legrace. Naštvalo mě, že se rozčiluje kvůli kousíčku vaty, kterou stejně sám nesní, takže jsem se pustila do přemýšlení, co hrozného mu provést jako odplatu za tu urážku. Nakonec jsem udělala to nejjednoduší, co šlo. Sebrala jsem mu vatu a ukryla ji v pračce. Bulík brzy opět kontroloval. Když nenašel vatu, nastala mela. Za velkého řevu rozházel svůj pokoj, vatu hledal snad i v penále. Když nic nenašel, utíkal s brekem za Vařničkou. V tu chvíli jsem vystartovala, vrátila jeho vatu zpět pod polštář a skočila do svého křesla s knížkou. Vařnička přiběhla celá naštvaná, kamže jsem schovala Bulíkovu vatu. Prohlásila jsem, že vatu nemám, že ji má beztak zahrabanou někde v posteli. Přestože Bulík tvrdil, že v posteli nic není, Vařnička se tam podívala a vatu našla. Bulík dostal vynadáno, že neví, co kde má a ještě s tím otravuje. A já se ve svém křesle dusila smíchy.

Autor: Slečna P